ŠŤASTNÉ A VESELÉ OCHOTNICKÉ INOVACE

1

Příjemné překvapení. Tak by se dal stručně charakterizovat poslední počin Divadelního souboru Kulturního domu města Holic.

Jindy konservativní režisér Pavel Hladík navíc prolomil hrou „Šťastné a veselé“ některé zažité tradice posledních let. Zatímco v minulosti se na přelomu roku představovala holickému publiku díla od známých dramatiků, jakými byli např. Shakespeare, Jirásek, Voskovec, Werich, Tyl, Gogol, Goldoni a další, tentokráte dostala přednost vlastní autorská komedie. Krok poměrně překvapivý, odvážný, ale úspěšný!

Tato novinka od začátku do konce bavila nenásilným a pochopitelným, tu a tam i trošku rafinovanějším humorem, což obecenstvo nezřídka ocenilo smíchem i potleskem. Navíc leckomu nastavila i zrcadlo jeho vlastního charakteru, neboť byla i sondou do našeho nitra zobrazující, jak se chováme o Vánocích. Měla tempo, spád i překvapivou pointu. Ani kratší stopáž v rozsahu cca jedné hodiny nebyla celkovému uměleckému dojmu na škodu.

Další změnu oproti předešlým rokům představovalo skromnější herecké obsazení. Dříve se na prknech kulturního domu objevovalo kolem patnácti lidí, přičemž leckdy dostávali příležitost i nováčkové. Nyní byl jejich počet poloviční a až na jednu výjimku se na jevišti presentovali ostřílení herečtí matadoři, kteří předvedli kvalitní výkony.

Ano, sám velký génius Jára Cimrman tvrdil, že uvádět vlastní hry je „velká, ale opravdu velká chyba“, když existují osvědčené kusy, jako je Maryša, Lucerna nebo další. Holičtí ochotníci ale ukázali, že se i slovutný mistr může mýlit. Děkuji jim nejen za toto zjištění, ale i za příjemně strávený večer a připojuji gratulaci k dobře odvedené práci.

P.S.: Osobně jsem navštívil reprisu představení, která se konala 9. 1. 2015. Chci však věřit, že se rozhodně nejednalo o jeho derniéru. Toto dílo má podle mého soudu určitě větší potenciál, než jsou dvě vystoupení v Holicích. Myslím si, že by letos v prosinci mohlo být vítaným zpestřením předvánočního času i jinde. Tajně proto doufám, že dojde k prolomení dalšího tabu a že se naši herci vydají do některého z okolních měst či obcí. Už i vzhledem k jednodušší scéně a menšímu počtu aktérů by nemusel být problém s touto hrou někam vyjet. Tak tedy šťastnou (a veselou) cestu!

autor: Karel Král

Nový komentář

avatar
 
 
wpDiscuz