HOLIČTÍ CHLAPÁCI

0

V průběhu druhé poloviny 19. století došlo v habsburské monarchii k významnému rozvoji spolkového života. Jestliže první registrace spolků, která proběhla v roce 1852, na výraznou živost tohoto jevu nepoukazovala, znamenala 60. léta v souvislosti s proměnami politického života a jeho liberalizací výraznou změnu.

Počet spolků v průběhu 60. let značně stoupl. Stávající společenský trend potvrdila zákonná úprava provedená tzv. obecným zákonem spolkovým o spolcích nevýdělečných z 15. listopadu 1867. Tento zákon se následně stal základem rakouského spolčovacího práva a zůstal v platnosti i po vydání československé ústavy v roce 1920.

Vedle spolků které plnily celospolečenské poslání a v různých podobách se zachovaly dodnes, jako například dobrovolní hasiči, divadelní ochotníci, pěvecké spolky, tělovýchovné jednoty vznikaly spolky rázu humoristického až recesistického. V blízkém okolí to byly především chrudimští a litomyšlští kosáci. Prahnízdem kosů byla Chrudim (založeno v r. 1867) a po ní se kosí hnízda, jak se nazývaly prostory kde se kosáci scházeli, rozšířila do dalších měst v tehdejším Rakousko-Uhersku.

Z dochovaných materiálů je patrné, že ve své době existovalo 38 filiálních kosích hnízd: Brno, Benešov, Březové Hory, Hořice, Jihlava, Kolín, Kladno, Kutná Hora, Kralupy, Litomyšl, Louny, Lomnice nad Popelkou, Líbeznice u Měšic, Malé Horoušánky, Náchod, Nové Město nad Metují, Nový Hradec Králové, Praha (Břevnov, Holešovice, Josefov, Nusle, Smíchov, Vysočany, Záběhlice, Žižkov), Poděbrady, Plzeň, Rožnov, Rimavská Sobota, Slaný, Světlá nad Sázavou, Štětí, Šlapanice, Úpice, Ústí nad Orlicí, Vsetín, Vídeň a Chicago.

Jako každý spolek měli kosové svoje stanovy, přijímací rituál, kosácké schůzky, časopis, pořádali výlety, Silvestrovské oslavy, slety. Takto např. vypadaly stanovy Litomyšlských kosů (uvádím pouze některé body):

„1. Hnízdo kosů jest nevázaný kruh domácích šprýmantů usedlých i neposedů.
2. Účelem hnízda jest: volné oddychování po denním lopocení, trousení rozumem, chválení a pomlouvání všeho, co se děje na světě a u nás, nenucené plnění i praní žaludků svých i cizích a pěstování lásky k bližnímu obojího pohlaví.
3. Prostředky k dosažení účelů těchto šlechetných jsou pouze huby, jiných prostředků kosové pokud jsou solidní, znáti nesmějí.
6. Členové hnízda musí býti plnoletí, kteří nejsou plnoletí, mohou býti mladší. Nemluvňata mohou jen ve zvláštních případech a jen s přivolením hnízda přijmuta býti. Pohlaví v členech rozdílu nedělá. Ženské se ale nepřijímají, ačkoliv předek mají. Ženské do hnízda jinak volný vstup mají, pokud to jsou ženy kosů, tak zvané kosarinky.
7. Pravidelné slety hnízda valného odbývají se každou středu; neděle prohlašuje se též středou. V pilných případech může také jiný den býti středou.
8. Správu nad hnízdem vede obrkos. Význam tento se prohlašuje za ryze český, stávající ze slov obr – totiž velikán a kos. Obrkosovi ku správě přidáni jsou rokos, starší kos, kos pokladník a archivář. Zapisovatelem jest mladší kos, který ale na léta musí býti nejstarší. Hnízdo může i nejmladšího člena prohlásiti za nejstaršího a zvoliti za mladšího. Okrádání hnízda přičítá se pokladníkovi za zásluhu.
11. Znaky kosů jsou červené čepice v jeden roh vybíhající. Obrkos má čepici hladkou, rokos má na ní 1/2 modře červené kukardy, starší kos, pokladník a archivář jednu, mladší tři kukardy, ostatní kosové po dvou kukardách. Znamenaní kosové, pokud jakého vyznamenání kosáckého obdrželi, mají toto na čepici přišpendlené.
12. Hnízdo okrášleno jest odznakem kosa.
13. Hostinský v hnízdě nazývá se kosárníkem. Ženská, je-li hostinskou, nazývá se kosárník, poněvadž z ohledu na mravopočestnost v hnízdě ženská posluha se netrpí.
14. Každý člen jakmile se kosem stane, odloží veškeré světské hodnosti i titule ano i rodinné jméno své v hnízdě na věky, a přijme jiné z domácí historie vzaté jméno, kteréž si, umí-li psáti, na čepici napíše.
15. Volby dějí se pomocí holí cedulkami, ostatní uzavírání křikem. Hromadu řídí obrkos. Při hlasování rozhodne menšina a jen výminkou většina.
17. Aby kosové platně mohli uzavírati, musí býti všickni pohromadě; nesejdou-li se všickni, musí býti přítomen aspoň jeden. Kosárník má také právo uzavírati, ale jen dvéře.
20. Pravidla tato prohlašují se na věčné časy za nezměnitelná.“

Významným dnem v životě kosího hnízda bylo přijímání nového člena. Když se někdo chtěl stát kosem, musel podat poníženou žádost a vybrat si někoho z kosů za svého obhájce, který mu pomůže vstup do hnízda vybojovat. Proti němu stál žalobce, jehož určil obrkos, který měl satirickým způsobem kandidáta před celým hnízdem očernit, takže někdy nebylo pro ostatní kosy jednoduché se pro vstup kandidáta rozhodnout. Obřad přijímání zahajoval obrkos klapáním dřevěnou klapačkou. Kosové měli na hlavách nasazeny špičaté čepice z červeného sukna s vyšitým jménem, kandidát si směl nechat vyšít své kosácké jméno až po přijetí. Při úvodní promluvě vyzval obrkos nejprve obhájce a potom žalobce, kterým mohl být vedle právoplatného člena hnízda také kandidát kosáctví, aby se ujali slova.Po jejich vystoupeních se slova ujal opět obrkos, vyložil zúčastněným svůj pohled na celou záležitost a kandidát byl společným hlasováním přijat do hnízda. Poté byl předveden před obrkosa a vyslechl si jeho obsáhlou přijímací řeč.Následně musel zopakovat pravidla hnízda, dověděl se své kosácké jméno a zopakoval předříkaný kosácký slib:
„Já slibuji před veškerou obcí kosáckou vůbec a Svrchovaným Neomylným a provisorně nesmrtelným obrkosem zvláště, že velemoudrá pravidla jediného a nedostižitelného hnízda Litomyšlského tohoto střediště samospasitelného rozumu, vždy v létě i v zimě, z jara i na podzim, v neděli i ve všední den, všude – v luftě i v povětří, na sněhu i na blátě, na vodě i na moři, na zemi, v pekle i na nebi – věrně a počestně chci plniti a jako trouba slávu Litomyšlských kosů do všech uhlů světa vytrubovati.“
Potom byl nový člen uzavřen do klece, kde musel sníst porci oblíbené kosí pochoutky – nastrouhané mrkve. Než ji snědl, zpívali za doprovodu piána, rolniček a klapačky ostatní kosové svoji hymnu.

V Holicích vznikl obdobný spolek v roce 1911 s názvem Obec chlapáků. Z činnosti spolku se zachovaly ručně psané stanovy:
§1. Sídlo chlapáků je u tří Václavů (Vohralíků, současná Restaurace Corona – Zlatá Koruna).
§2. Chlapáci se skládají z obrchlapáka a chlapáků.
§3. Chlapákem může se stát jen ten moudrý člověk roka mající. O přijetí rozhoduje valná hromada a obrchlapák má právo podepsat jmenovací dekret.
§4. Obrchlapák smí neomezeně poroučet každému chlapákovi cokoliv a kdykoliv.
U tří Vašků, na svatého Zefyrina l.p. 1911

Dále se zachoval seznam chlapáků mající 73 členů. Ze známějších osobností to byli: Brigádní generál Otakar Zahálka, Dr. Karel Hrdina rada nejvyššího správního soudu v Praze, Jan Šklíba vicepresident krajského soudu v Hradci králové, Stanislav Křečan vrchní soudní rada Pardubice, Dr. Karel Jedlička vrchní soudní rada Bratislava, Ing. Bohuš Závada velitel 30. pěšího pluku ve Vysokém Mýtě, František Hofman akademický malíř, Tomáš Němeček berní ředitel Praha, Jan Voženílek statkář Roveň, holičtí občané Václav Holub, Otmar st., Otmar ml., Růžička, Richter Jan, Šafařík, Tuček, Pilný, Hrubý a další. Aktivní činnost spolku pravděpodobně ukončila I. světová válka, ale v r. 1935 došlo k setkání bývalých členů Obce chlapácké o čemž svědčí dopis, který zve na sjezd do hotelu Vohralík na 5. a 6. října. Více ze života a činnosti holických chlapáků se autorovi vypátrat nepodařilo.

Po přečtení výše uvedeného pojednání jistě někoho z čtenářů napadlo, zdali za vznikem těchto spolků nestojí ruka, či spíše myšlenka, největšího Českého génia Járy Cimrmana. Opět autor konstatuje, že mu o tom nic známo není, ale domnívá se, že je to námět pro další činnost početné obce cimrmanolgů a je přesvědčen, že chybějící důkaz se podaří dříve či později objevit.

Tento článek vznikl na základě informací z publikace Martin Boštík, Hnízdo kosů litomyšlských 1889 – 1903, Litomyšl 2006 a dokumentů od p. Václava Vohralíka z Holic.

autor: Jaromír Lohniský st.

Nový komentář

avatar
 
 
wpDiscuz