KAM SE SOCHOU?

0

Zastupitel Antonín Oliva (KSČM) opět vzkřísil nerudovské téma „Kam s ní“? Tedy kam se sochou barikádníka po rekonstrukci „sokolského“ parku. Jak informoval Pardubický deník dne 30. 4. 2016, hodlá tento bod znovu předložit zastupitelstvu města, třebaže o něm bylo v loňském roce již rozhodnuto.

Jakkoliv může mít tato skulptura kontroverzní minulost, zaslouží si podle mého názoru přinejmenším ze dvou důvodů naši pozornost a péči. Tím prvním je fakt, že kulturními památkami a sochami především Holice zrovna nepřekypují, a proto by s každým takovýmto kusem mělo být zacházeno citlivě, obzvláště je-li jeho autorem významný místní rodák. Za druhé inkriminované dílo symbolizuje holické povstání, které neoddiskutovatelně patří mezi nejvýznamnější události ve více než 680 let dlouhé historii třetího největšího města pardubického okresu. Navíc hrát v dnešní době protikomunistickou kartu, považuji, řečeno slovy klasika, za prázdné a falešné gesto.

Starosta Ladislav Effenberk v tomtéž článku oponuje, že zastupitelstvo při svém rozhodnutí vyslyšelo hlas lidu, který se výraznou většinou vyjádřil pro přemístění sochy k hřbitovnímu parkovišti. Připomeňme si však, jak celá anketa probíhala. Občanům bylo prostřednictvím internetu a místního zpravodaje předloženo několik konkrétních variant (např. u samoobsluhy poblíž hlavní křižovatky, u školy na Starých Holicích, u parkoviště hřbitova) a dále dána možnost pro zaslání vlastních námětů. Této poslední alternativy jsem využil a navrhl další potenciální prostor. O těchto alternativách se ale občané nedozvěděli, a proto ani neměli možnost o nich hlasovat. U konkrétních variant pak scházely např. v dnešní době naprosto samozřejmé vizualizace, jak by místo se sochou vypadalo. Správně by tedy celá anketa měla probíhat ve třech kolech. Nejprve se měly shromáždit veškeré návrhy pro umístění skulptury, o nich se mělo hlasovat v kole druhém. Pokud by žádná z možností nezískala více než 50 % hlasů, proběhlo by kolo třetí, v němž by se rozhodovalo mezi dvěma nejpopulárnějšími variantami předchozí volby. Ve své současné podobě je tedy dotazovací šetření zatíženo nezhojitelnou procesní vadou a o jeho vypovídací schopnosti by se tak dalo s úspěchem pochybovat.

Celou záležitostí se z vlastní iniciativy zaobírala též kulturní komise, jíž předsedám, a z jejíhož zasedání vzešla další dvě doporučení, kam Malejovského sousoší situovat: do městského parku směrem na Dolní Roveň nebo vedle budovy základní školy v Komenského ulici, na roh komunikace směřující k faře, kde se nyní nachází malá parková úprava. Pokaždé by dílo bylo součástí naučeného okruhu a symbolizovalo by právě holické povstání. Tyto náměty ale nebyly vzaty v potaz.

Osobně se domnívám, že lokalita pro výše zmíněnou sochu by měla naplňovat dva základní předpoklady: měla by být umístěna v centru města, aby byla veřejnosti dostupná (to nesplňuje varianta u školy na Starých Holicích či hřbitově) a současně by se mělo jednat o klidné místo, aby si návštěvníci mohli tento kus umění náležitě vychutnat a zároveň projevit pietu nad tragickými událostmi, které jsou jím symbolizovány (proto mám výhrady, byť ne až zas tak fatální, také k variantě u samoobsluhy poblíž hlavní křižovatky). A pak je tu pochopitelně i „sokolský“ park, kde se skulptura nalézá nyní. Známé rčení praví, že když se chce, jde všechno, a proto se stále nemohu smířit s tím, že při troše dobré vůle by autoři návrhu revitalizace tohoto území nebyli schopni nalézt v daném parku místečko, kam dílo ustavit. Ale kdo ví, třeba zněl rozkaz stejně jasně jako u muže s koženou brašnou…

Zvolené území u hřbitovního parkoviště má totiž kromě obavy z vandalismu také další úskalí. Pomysleli ti, kdož pro něj zvedli ruku, že tím mohou blokovat jeho další rozvoj? Myšlenky na vybudování rozlučkové obřadní síně nebo kolumbária nabudou pravděpodobně reálných kontur spíše ve středním či vzdálenějším časovém horizontu. Mnohem reálněji si ale s postupující automobilizací a zpohodlněním obyvatel umím představit tlak na rozšíření parkovacích míst na kopci či zvýšení kapacity příjezdové cesty i při současném rozsahu hřbitova.

Při hledání optimální lokality pro sousoší barikádníka je tedy třeba uvažovat komplexně a uvážlivě, aby naši potomci byli ušetřeni stejnému dilematu, jaké řešil nejslavnější básník „století páry“.

autor: Karel Král

Nový komentář

avatar
 
 
wpDiscuz