STANDING OVATIONS V KULTURÁKU

0

Na začátku všeho bylo změna tématu muzikálů za hudební cestu kolem světa. Mnozí jsme byli zklamaní. Některým z nás se zdálo suché, nezáživné. Nedovedli jsme si představit, jaký repertoár budeme hrát, aby zaujal. Karel Král a Jan Polák vedení kapelníkem Ondřejem Lisým rozhodnutí obhajovali uctěním výročí doktora Holuba. (Nakonec se ukázalo, že Karel a Honza si představovali trochu jinou koncepci vystoupení.)

Když jsme pak dostali noty a začali skladby přehrávat, skepse ještě posílila. Všechno moc těžké, dlouhé a hlavně neznámé. I kdybychom vše nacvičili (což se zdálo nemožné), jak by se to mohlo líbit, když melodie nikdo nebude znát? Za filmovou hudbu jsme sklidili úspěch především proto, že lidé písničky znali a rádi si je poslechli na živo (dle mého osobního soudu).

První vlaštovku jsme zkusili obecenstvu představit v červnu na Dnech Holicka – Afriku. Měli jsme tehdy za sebou asi tři zkoušky, kde jsme kus nacvičovali. A taky to na výsledku bylo znát. Tempo se udalo příliš rychlé na to, aby byly jednotlivé sekce schopné vše správně zahrát. Na konci skladby hrálo pár muzikantů. Všichni měli v očích děs.

Africká symfonie tímto u nás skončila. Ač se jedná o krásnou píseň, už nikdy jsme tyto noty na pulty nepoložili. Místo toho pan kapelník rozdal Danzas Cubanas, Kubánské tance. Skoro každá sekce hraje něco jiného, všichni musí jí rytmicky správně. Naši hosté, hudební přátelé, dorazili většinou až na páteční generálku. Ta trvala skoro čtyři hodiny. Jediný, kdo se stále nevzdával, byl dirigent Ondřej Lisý. Ten s nápadem na hraní světových melodií ostatně přišel.

Kromě Kubánských tanců jsme se obávali v podstatě celé druhé půlky koncertu. Egyptský princ, Perez Prado a další znamenaly pro nás – amatéry, tvrdý oříšek. Kapelník nás stále podporoval a věřil, že to zvládneme. 11. 11. jsme se přes to všechno hezky oblékli a usedli za notové pulty. Ještě před začátkem vystoupení pan tubista Šebek obcházel s placaticí, abychom si připili na kuráž.

O přestávce pan kapelník všechny pochválil a prosil, abychom neztráceli koncentraci, a i nadále se snažili na maximum. Nakonec když jsme po Škoda lásky stáli na forbíně, publikum se zvedlo. A dlouho tleskalo. A my byli rádi, že v našem čele stojí osoba, která nás sem dokázala dovést. Děkujeme, Ondro. Za to, jak nás motivuješ, dostáváš z nás to nejlepší, udržuješ kolektiv, a hlavně do všeho dáváš srdíčko.

PS: VELKÉ DÍKY PATŘÍ KARLU KRÁLOVI, KTERÝ NEJENŽE CELÝ KONCERT ZVLÁDL MUZIKANTSKY ALE I MODERÁTORSKY!

autor: Katka Bečková

Nový komentář

avatar
 
 
wpDiscuz