INSPIRUJÍCÍ NÁVRAT JAZZOVÝCH VELIKONOC

1

Není snadné psát recenzi o koncertu kapely, kterou jsem založil, deset let se o ni staral, abych ji poté z vlastní iniciativy opustil. (Opravdu mě z ní nikdo nevyhodil, jak mylně tvrdí někteří holičtí „znalci“.) Dodnes mne přitom s dnešním osazenstvem pojí korektní kolegiální vztahy, v některých případech dokonce letitá přátelství. Prosím proto laskavého čtenáře, aby vzal tato fakta při čtení následujících řádků v potaz.

JG Dix zažil o posledním březnovém dni úspěšný comeback na půdu holického gymnasia. Již samotné znovuobnovení velikonoční jazzové seance po čtyřleté odmlce vnímám jako velké positivum. Poté, co svou činnost fakticky ukončil klub U Holuba, není bohužel v našem městě mnoho příležitostí vychutnat si tento žánr v komornějším prostředí. Kéž by proto inspirovala k dalším obdobným počinům. Ocenil jsem také elektronickou reservaci a objednání vstupenky prostřednictvím internetu. Snad se tohoto v dnešní době standardu dočkáme také při dalších holických kulturních akcích.

Velmi si cením tematického ukotvení dramaturgie tohoto pořadu. Poskládat k sobě nesourodé prvky a na závěr dát za nemalý peníz pohaslou hvězdu nebo momentální „rychlokvašku“, jak se často mnohde děje, není žádné velké umění. Sestavit ale scénář tak, aby měl logiku, pojítko a publikum zaujal, dá mnohem více práce. Protagonistům sobotní show se to podařilo. Jak již naznačoval název „Procházka hudebním stoletím“, skupina v průběhu večera postupovala chronologicky a dobovými písněmi představovala jednotlivé dekády minulého století. Prakticky tak realizovala myšlenku, která se objevila již v roce 2012, avšak kvůli personálním rotacím v ansámblu se dočkala provedení až nyní. S povděkem jsem kvitoval fakt, že kapela nevybočila z jazzového rámce, odolala pokušení sklouznout na vlnu laciného popu a jednotlivé úpravy neutrpěly tím, že některé z nich byly původně napsány pro obsazení bigbandu. Vedle tradičních kusů došlo k docvičení několika skladeb rozpracovaných již v dřívějších letech (např. Just a Gigolo), jiné byly instrumentované pro celé obsazení (kupř. Babičko, nauč mě charleston nebo Slunečnice) a dále se zpěvačky a muzikanti odhodlali zařadit do svého repertoáru věci, jichž se dříve zdráhali (např. Bernsteinův Swing!, Lindu a Jez od Ivana Mládka či Hapkovy Šašky počmárané.) Vše tvořilo pestrou a vyváženou mozaiku, která nenudila, ale bavila, leckdy i ústa ke zpěvu či nohy k poklepávání do rytmu nutila. Snad jen škoda, že nedošla řada na dva jazzové velikány: Duka Ellingtona a Glenna Millera, třebaže vhodné úpravy jejich hitů formace dříve hrávala. I tak se podařilo sestavit produkt, který v sobě podle mého názoru skrývá zajímavý divácký i komerční potenciál.

Z hlediska jednotlivých uměleckých výkonů mě upoutala v první řadě Hanny M. Nemohu se zbavit dojmu (ačkoliv se možná mýlím), že právě ona byla hlavním mozkem tohoto projektu. Celý večer provázela příjemným mluveným slovem plným zajímavostí, které leckdy obohatily i mne v pozici člověka, který za řadu let moderátorské praxe při svých přípravách vyhledal nejednu pikantérii. Neváhal bych ji za sebe bez obav doporučit jako náhradu pro konferování koncertu. Vedle toho si zdatně poradila i s pěveckým partem. Netlačila se přitom do písní, kterou jsou nad její možnosti. Ty přenechala své kolegyni s odlišným hlasovým rejstříkem, absolventce pardubické konzervatoře Anet. V jejím podání mne upoutala především Slunečnice. Symbiosa těchto dvou dam tělesu očividně prospívá. Právě tento příklad, kdy je interpretka s omezeným rozsahem či projevem doplněna kolegyní s jinou charakteristikou hlasu, by měl inspirovat také další holické soubory. Jsem hluboce přesvědčen, že stejně jako JG Dix by i je posunula výrazně vpřed. Třetí pěveckou akvizici představoval Bob Machacek, jemuž tato role sólově i v duetu sedí více než post kytaristy. Humorně přitom připomněl legendární skeč Jiřího Šlitra. Že by si příště „střihl“ Klokočí o jednu dobu za kapelou stejně, jak činil nezapomenutelný klavírista – samouk? Určitě by to stálo za úvahu.

Výraznou postavou seskupení se též stal profesionální basista Hrubass, jenž několik kusů aranžoval a dal rytmice řád. Svým tónem ve všech polohách i glissandech upoutal klarinetista Lu(c)ky studující pražskou akademii múzických umění. Tito dva hudebníci tak zaujali pozice tahounů svých sekcí. Dále musím zmínit výrazný pokrok, který učinil bubeník Čoky, jenž se stal členem ansámblu coby začínající hráč. Tento svůj handicap však již zcela vymazal. I jeho kolega a kamarád, pianista Skalič, své velmi solidní základy dále zdokonalil. Můj nástupce na pozounovém postu Bond se v prvních letech svého působení v JG Dix nemohl i přes svou nespornou muzikantskou kvalitu s tímto stylem hudby sžít. Nyní se ale začíná blýskat na lepší časy, protože jeho výkon dává tušit, že by tyto potíže již mohly být překonány.

V provedení kompozic byla znát práce vykonaná na zkouškách, řadu problematických míst se podařilo vyčistit. Poněkud kompaktněji na mě působila první část koncertu, kde se vyskytovaly převážně ohranější věci. Ve druhé půli jsem zaznamenal pár menších, pro mnohé možná nepostřehnutelných zaváhání, ať už šlo o závěr Swingu!, nejistý nástup zpěvů v Oliveru Twistovi či mezihru Mercy Mercy Mercy, které by slušelo volnější tempo, aby mohla být vyhrána precizněji. Jedná se opravdu ale jen o drobnosti, poněvadž z celkového pohledu šlo o hodnotnou produkci – upřímně řečeno lepší, než jsme někdy produkovali my v původní sestavě. Zapojení hudebních profesionálů i umělecké dozrání mladších muzikantů logicky přineslo své ovoce.

Největším negativem sobotního večera tak zůstává slabší návštěvnost, neboť aula nebyla naplněna jako dříve. Možná za to mohla několikaletá přestávka, možná kolize s divadelním představení Saturnin, možná velikonoční svátky, ale třeba i odchod členů, jejichž početné rodinné klany a fankluby každoročně zaručovaly několik desítek návštěvníků. Každý den na mě sice vyskakovala upoutávka na Facebooku, ale tento pořad je přeci jenom určen pro posluchače, kteří se na sociálních sítích běžně nevyskytují. Komunikační mix by proto bylo vhodné posílit o poutač na hlavní holické křižovatce, PR články na webu Holických novin či městských a regionálních periodikách, plakáty vyvěsit i mimo plochy spravované kulturním domem nebo formulovat hlášení městským rozhlasem tak, aby tvořilo samostatné sdělení nikoliv jen přívěšek k upoutávce na divadlo. Nepochybuji o tom, že zúčastněné osoby přijdou i na další zajímavé marketingové prvky, vždyť kreativita a důvtip jim rozhodně nechybí, což demonstroval pomyslný chodník slávy se jmény vystupujících na chodbě gymnasia.

Z vystoupení jsem odcházel obohacen o drobný dárek, ale především o pocit příjemně strávených dvou hodin. Přeji členkám a členům JG Dix, aby se jim podařilo jejich práci odvedenou na tomto díle zúročit i při jiných příležitostech. Ve světě byznysu úspěšná Hanny M. či organizačně schopný R. O. Man se o to jistě postarají.

autor: Karel Král

Nový komentář

avatar
 
 
L.N-S
Návštěvník
L.N-S
Nemohu nereagovat na bezva recenzi K.K., které se ujal mistr slova i oboru… Nezbývá, než jen souhlasit… Jako divák, matka ve shonu velikonočních svátků, i jako zaměstnanec v budově našeho Gymnazia, musím konstatovat, že ty dvě hodiny strávené s JG DIX mě obohatily, vytrhly ze stereotypu, zasnily, pobavily, vzdělaly, a naplnily i pocity hrdosti na své bývalé žáky… A domnívám se, že mluvím i za starší generace, které byly účastny nejen v mém doprovodu… Jediný negativ vidím v malé účasti.. A to dooopravdy konstatuji: „Kdo nebyl, prohloupil…“. Internetový prodej a rezervace hodnotím na výbornou… Starší generaci pravděpodobně chyběla informace v… Číst více »
wpDiscuz