BEZ VZPOMÍNKY NA HOLICE

2

To dilema řeším pokaždé, když jedu s dechovým orchestrem do Německa a mám spát v rodině některého z hudebníků. Jaký dárek přivézt svému hostiteli a uchovat mu vzpomínku nejen na vzájemnou návštěvu, ale i na naše město?

Poprvé jsem mu daroval tehdy novou knihu o Holicích plnou hezkých fotografií. Moc se mu líbila, i když… Kromě češtiny byla psána jen anglicky, které dotyčný vzhledem ke svému věku nerozumí. Škoda že se při jejím vydávání více nepřemýšlelo a do publikace nebyly zařazeny i texty v němčině (kvůli našemu významnému zaměstnavateli), v polštině (pro využití v rámci družebních styků) nebo francouzštině (k potřebě střední automobilní školy). Jazyk Shakespearův je sice světový fenomén, ovšem každý si rád přečte pár slov ve své rodné řeči.

Vědom si faktu, že nabídka upomínkových předmětů není u nás nejširší, inicioval jsem na toto téma debatu v rámci kulturní komise. Přitom jsem odpovídal i rýpavé dotazy na téma „co bych si teda jako představoval“ a argumentoval nejen zkušenostmi z úspěšného prodeje suvenýrů pivních slavností a projektu RoDeO, ale i svými dárky z hudebních či jiných cest. Ba i s vedením města jsem na toto téma diskutoval. „Jasně, o tom problému víme. Chystáme se ho napravit a dáme vám možnost, abyste se na výběru podíleli.“ zněla odpověď. Nic se však nedělo.

Termín odjezdu do Frohburgu se blížil a já se vydal do afrického musea zakoupit něco zajímavého s motivem Holic. Přivítala mě zdejší pracovnice s příjemným úsměvem a nikoliv překvapivými větami: „Jé, to jste Vy a zase chcete něco do Německa, že jo? No víte, my máme to, co minule a vedle v kulturáku taky nic dalšího nepořídili. Ale jestli chcete, v obchodě můžete koupit čokoládu s fotkou náměstí.“

O téhle možnosti jsem ostatně věděl. Využil jsem ji a ještě k tomu přikoupil i lahev medoviny taktéž s podobným obrázkem. Obojí mého hostitele i jeho manželku potěšilo, jenže já chtěl něco víc – něco pěkného a stálého, něco, co mu zůstane i poté, co se alkohol vypije a pamlsek sní. Obzvláště když dotyčný je výtvarník, který pro svoje město i orchestr nejeden interesantní suvenýr zpracoval. Bohužel jsem mu nic zajímavého nabídnout nemohl. Můj německý kolega tak zůstal bez trvalé a hmatatelné vzpomínky na Holice.

Mimochodem jsem i letos od spřátelených muzikantů přivezl stylový dárek. Nezbývá než doufat, že se budu moci příští rok náležitě revanšovat. Opět marně?

Karel Král

Nový komentář

avatar
 
 
Karel Král
Návštěvník
Karel Král

Ve vinotéce mají ještě jednu čokoládu, trošku věcí a právě s obrázkem náměstí – tu jsem nakonec koupil

Karel Král
Návštěvník
Karel Král

větší – samozřejmě. Omlouvám se za tento překlep

wpDiscuz