Z DENÍČKU FLÉTNISTKY: POPÁTÉ BUDUJU FRONŠAFT

0

Letošní zájezd do Německa byl opět vydařený a asi se zařadí mezi moje nejoblíbenější zážitky s dechovkou. Zčásti protože jsem na něm oslavila narozeniny a úspěšně zakončený čtvrtý semestr vysokoškolského studia, největší podíl má ale přátelskost, se kterou nás každý druhý rok přijímají němečtí kamarádi.

Mezi holickou a frohburgskou dechovkou se takzvaný fronšaft buduje už sedmačytřicet let. Za tu dobu se z muzikantů stali kamarádi, kteří se navštěvují i mimo hudební zájezdy. V těch se Holice a Frohburg střídají – sudé roky jezdíme my k nim a liché oni k nám. Na letošek jsme dostali pozvání my.

Po osmi hodinách v autobuse s řidičem Karlem a Účastníky zájezdu jsme konečně dorazili do Frohburgu. Starší spoluhráči už Karla od sjezdu z dálnice navigovali a při příjezdu před středisko fronšaftu, hospodu Schützenhaus, jsme s jásotem vyběhli objímat německé kamarády. S každým jsem si potřásla rukou. Už z dálky jsem viděla Ingmara a Elisu.

Trumpetista Ingmar a jeho přítelkyně Elisa jsou jediní mladší členové frohburgského blasorchesteru. S nimi se nám fronšaftuje nejlépe, protože řeší podobné věci jako my a umí anglicky. (Tady konečně nastává chvíle na vysvětlení pojmu fronšaft. Nejsem si přesně jistá, co znamená, protože německy neumím. Ale v programu bylo napsané: každý pije dle svých možností a nezapomínáme, že jedeme hlavně budovat fronšaft.)

V pátek se zahájily oslavy sto padesáti let hasičů a šedesáti let dechového orchestru ve Frohburgu. Několik významných osobností proneslo projevy, blasorchester zahrál a my zatím povečeřeli guláš. Před naším hraním jsem si chtěla doběhnout pro kabelku a najednou začali Němci hrát Hodně štěstí, zdraví. Evička mě strčila na parket.

Byla to asi nejkrásnější oslava narozenin. Gratulovalo mi opravdu hodně lidí a všichni se na mě usmívali. Později toho večera jsme se sfronšaftovali i s mladými německými hasiči. Prý jezdí na motokros do Holic a někdy se za námi staví.

V sobotu dopoledne jsme odehráli druhý koncert, při kterém jsme představili i některé německé písničky, třeba Böhmische Träume. Kromě dechovek jsme zahráli i populární písničky. Z Premiéry od Petry Janů se sóly Tomáše a Honzy jsem měla jako vždy husí kůži. Jestli někdy budete moct dojít na náš koncert, už jen kvůli téhle skladbě to udělejte.

Odpoledne jsme s Ingmarem a Elisou vyrazili na kafe k Enriqovi a Janě. Do jejich malého bytu se nás vešlo dvanáct. Jana nám upekla tradiční zákusek, jehož název Regina přeložila do češtiny jako skřivani. Bylo to moc dobré, stejně tak povídání v angličtině, češtině a němčině.

Po návratu jsme se vydali na závěrečnou párty do stanu na náměstí. Přišli naši kamarádi z předešlého večera a tancovali jsme. Ochutnali jsme německé panáky v malinkých lahvičkách zvané schnapps. Večer jsme si všichni moc užili. Bohužel akci organizátoři dost brzo ukončili. Nohy rozpálené z tancování jsme si chtěli zchladit v kašně, z ní nás také vyhodili.

Krásný večer jsme tedy zakončili a rozešli se na svá ubytování – někdo k německým hostitelům domů, někdo do nedalekých penzionů, nás pět holek bydlelo přímo na náměstí, a tak jsme neměly do postele dalekou cestu. Ráno nás vzbudila Jana, která nás přijela odvést k autobusu. Všechno jsme ale stihly, i to poslední pivo před Schützenhausem. Na závěr společného víkendu jsme se zase všichni objali, opusinkovali a společně vyfotili. Zpáteční cesta autobusem byla poklidná, většina z nás dospávala předešlé noci.

Děkuji všem holickým spoluhráčům a především kamarádům z Německa za krásný víkend plný potěšení. Doufám že i přes nějakou tu ostudu mě příště vezmou s sebou. Alles gute!

Kateřina Bečková

Nový komentář

avatar
 
 
wpDiscuz